Košík0
Zavřít

V košíku nemáte žádné zboží.

Dva dny v Jesenických horách

Články

516x přečteno

V životě každého gravelisty je třeba uskutečnit jízdu, která zahrnuje přespání venku alespoň na jednu noc. Tento výlet se musí uskutečnit minimálně jednou za rok. Nesmí se totiž zapomenout na to, co je spaní na zemi ve spacáku, prozkoumávání neznámých cest a míst, ušpinit se, nečistit si pravidelně zuby a pít pivo, kdykoliv se vám zachce.

Tohle je krátký příběh právě o tomhle.
 

DEN PRVNÍ

Začali jsme v Moravském Berouně, protože celé dopoledne pršelo. Do Melbourne, jak město nazývají místní, jsme se dopravili vlakem z Olomouce. Prvních 40 km mělo být pohodové šlapání do Vrbna pod Pradědem, kde by se nakoupily zásoby na večer/noc. Ale vítr měl jiné plány.

Protivítr po většinu cesty se podepsal na našich nohách. Přes 40 km s větrem foukajícím kolmo k našim řídítkům, to nebylo zrovna nejpříjemnější šlapání - takový je ale život.

Jakmile jsme dorazili do Vrbna pod Pradědem, všechno se změnilo. Vítr ustal, nakoupili jsme jídlo a taky pivo. Vše jsme nabalili, dali rychlou sváču a vydali se zvládnout poslední stoupání na místo, kde budeme přes noc.

Mlha a mraky se začaly stahovat, jakmile jsme překonali 1000 výškových metrů. Chvíli to vypadalo, že bude zase pršet, ale nakonec to bylo bez kapky deště.

Místo na kempování bylo výborné. Měli jsme střechu nad hlavou, kadiboudu (vezměte si vlastní toaletní papír!) a lavičky se stolem. Dokonce tam bylo připravené ohniště se dřevem. Dali jsme si večeři a každý dvě piva za odměnu. Slunce už bylo dávno za horizontem, když jsme se začali soukat do spacáků.

Parádní místo na kempování!

 

DEN DRUHÝ

Spal jsem jako miminko, což mě docela překvapilo. Když jsem vylezl ze spacáku, stále jsem cítil nohy a vítr ve vlasech ze včerejšího větrného dne. Čeká nás “hodně dlouho rovně do kopce”, takže pořádná snídaně a jdeme na to.

Nejvyšším bodem našeho výletu byly Dlouhé Stráně. Vodní elektrárna, kterou je docela fajn vidět. Pak jsme kopírovali hlavní hřeben Jeseníků, který je protkaný zapadlými lesními cestami. Najednou jsme byli nad Rešovskými vodopády, kde nás čekala už jen rovinatá Haná a návrat do Olomouce.

Celkem 122 km a přes 2000 metrů převýšení bylo dost vyčerpávající, ale zároveň i obohacující v podobě nových zážitků a nově objevených cest.
 

Sdílet

Čtěte také

Lukáš Urbánek - Když můžu tak jedu.

Lukáš Urbánek - Když můžu tak jedu.

2050x přečteno

Přečíst
Vojta je Veselý - Kolo je Život

Vojta je Veselý - Kolo je Život

1540x přečteno

Přečíst

Líbil se vám tento příspěvek? Pošlete ho dál...

Shop
Přihlášení zavřít

Cookies

Naše společnost používá soubory cookie ke správnému fungování vašeho oblíbeného e-shopu, k přizpůsobení obsahu stránek vašim potřebám, ke statistickým a marketingovým účelům. Kliknutím na tlačítko přijímám nám udělíte souhlas s jejich sběrem a zpracováním a my vám poskytneme ten nejlepší zážitek z nakupování.

Vaše nastavení souborů cookie

Zde máte možnost přizpůsobit soubory cookie v souladu s vlastními preferencemi a později podrobněji nastavit nebo kdykoli vypnout v patičce webu.

Technické cookies jsou nezbytné pro správné fungování webu a všech funkcí, které nabízí.

Personalizaci provádíme na základě vámi prohlíženého zboží. Dále pak upravujeme zobrazovaný obsah podle toho, co vás zajímá.

Tyto cookies nám umožňují měření výkonu našeho webu a za pomoci získaných dat pak můžeme zlepšovat zážitek z nakupování našim zákazníkům.

Tyto cookies jsou využívány reklamními a sociálními sítěmi včetně Googlu pro přenos osobních údajů a personalizaci reklam, aby pro vás byly zajímavé.